Loupak.cz - Citáty

U toho, koho nemilujeme, hledáme jen samé přednosti. Koho však milujeme, milujeme právě pro jeho nedostatky.

Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…“
"Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce.
"Poušť je krásná…," dodal.
A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic... Neslyšíme nic…
A přece něco září v tichu…
"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…," řekl malý princ.
Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství…
"Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"

Láska není tam, kde se objevuje dokonalost, ale kde se jeví některé přednosti, pro něž přehlížíme mnoho nedostatků.

Těšit je víc, než být utěšován. Dávat je víc, než brát. Milovat je víc, než být milován.

Když je člověk zamilovaný, začíná vždycky tím, že podvádí sebe, a končí tím, že podvádí ostatní. Svět tomu říká romantická láska.

Pravá láska začíná tehdy, když nečekáme nic nazpět.

Jediný talent muže spočívá v tom, že je schopen opravdu milovat. Ovšem ne vždy, ne věrně, ne často a ne dlouho.

Jen milovat je málo. Člověk musí milovat svého bližního více než sebe. Teprve pak se cítí být božsky milován.

Nebýt milován znamená pro dospělého člověka pouze něco nepohodlného, nepříjemného a smutného. Není to však nic, kvůli čemu bychom měli panikařit, chovat se násilnicky nebo se opíjet do němoty.

Zklameme-li se v lásce, nezmoudříme, jen se staneme nedůvěřivými.